Na propadající se stavebnictví doplácí i zájemci o nové bydlení
České stavebnictví letos zažívá velmi neúspěšný rok. Jako jediný pilíř české ekonomiky každý měsíc klesá a hledá své dno. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) se stavební produkce v srpnu meziročně propadla reálně o 5,9 procenta. Počet zahájených bytů mírně vzrostl, začalo se jich stavět meziročně o 5,1 procenta více, celkem 2539 bytů. V bytových domech se však letos v srpnu začalo stavět o devět procent méně bytů než ve stejném měsíci loňského roku. Klesl i počet vydaných stavebních povolení, a to meziročně o 5,2 procenta.
Hlavním viníkem současného propadu je, kromě výrazně nižších investic do infrastrukturních projektů, hlavně nesmyslně složitý proces povolování nových staveb. Ten je nejsložitější v celé EU. Například v Praze se povolování nové bytové výstavby de facto zastavilo, což jen podtrhuje dopady legislativního Kocourkova. Počet stavebních povolení na rezidenční projekty vydaných v poslední době by se dal spočítat na prstech jedné ruky.
Na tento stav nejvíce doplatí zájemci o nové bydlení, kterých díky rekordně nízkým hypotečním sazbách neubývá. Bohužel však ubývá dostupných bytů v nabídkách developerů – a to dost rapidně. Zatímco ještě loni na jaře mohli zájemci vybírat z více než 7000 nových bytů, letos na konci září byly v cenících developerů podle našeho monitoringu už jen čtyři tisíce dostupných bytů. To je nejméně za posledních deset let. Kromě prořídlých ceníků, v nichž je velmi obtížné najít vysněné bydlení, trpí i peněženka lidí toužících po novém bydlení. Klesající nabídka s sebou nese zdražování, které by za normálních okolností bylo často neobhajitelné.
Negativní čísla ze stavebnictví reportuje ČSÚ každý měsíc, přesto to nikoho nevzrušuje. Vláda místo toho před volbami rozhazuje peníze takřka každému, kdo si o ně řekne. Na významný sektor, který se na HDP země podílí zhruba šesti procenty, však stále zapomíná. Je alarmující, že tristní situaci několika stovek tisíc lidí zaměstnaných ve stavebnictví stále nikdo neřeší. A tolik potřebná změna stavebního zákona, která by sjednotila současné tři stupně povolovacího procesu do jednoho a tím ho výrazně urychlila, je stále v nedohlednu. Bez ní se však české stavebnictví z černé díry nevyhrabe.
